Jednotu EU nelze vnucovat silou
cepol 10.3.2017
S poslancem hnutí Kukiz’15, Sylwestrem Chruszczem, členem parlamentní komise pro věci EU, hovoří Mariusz Kamieniecki.
Boj polské vlády ve věci zablokování volby Donalda Tuska na druhé funkční období se skončila fiaskem. Co znamená znovuzvolení Tuska na místo šéfa Evropské Rady?
– To znamená o nic více ani nic méně, že Evropská Unie bude směřovat ve směru sobě škodlivým, ve směru hlubšího rozdělení na Evropu několika rychlostí. Můžeme se za tím nadít absence modernizace Evropy, nebude odevzdání kompetencí a moci národním státům, nýbrž budeme mít současně co do činění z rozrůstáním bruselské byrokracie. A to vše bude garantovat předseda Evropské Rady Tusk garantovat.
Čí kandidát byl zvolen, neboť přece nikoliv přece Polska…?
- Donald Tusk nebyl kandidátem Polska. Polská vláda argumentovala absencí podpory pro Tuska, poukazovala na to, co tuto kandidaturu zdiskredituje – a co víc, v osobě kompetentního politika vytáhla Jacka Saryusz-Wolského. To, co ve čtvrtek ukázal německý parlament – Bundestag, co řekla Angela Merleková, to ukazuje, že Donald Tusk je kandidátem takových států, jako Německa či Francie, jímž jde na ruku maličký politik, který bude sekundovat zhoubné, vzpomínanou kancléřkou Merkelovou živené politice. To je vidět třeba na imigrační politice, vidět je to také i v hospodářské politice.
Jak jste vzpomněl vystoupení kancléřky Merkelové v Bundestagu, která přímo před hlasováním tvrdila, že se na spolupráci s Donaldem Tuskem těší, což to nedokazuje, ře rozhodnutí ve věci obsazení postu šéfa Rady Evropy nepadlo už předtím, než se summit začal?
– Ducha společenství, jednoty Evropské Unie nelze vnucovat silou, ale Bohužel tomu tak je. To nemá nic společného se společenstvím. Máme diktát Německa. To jasně pouzkazuje na to, kdo v Evropské rozdává karty. Projev kancléřky Angely Merkelové – v tomto momentě – byl nejdůležitější událostí, na níže se soustředila mezinárodní pozornost, včetně medií a analytiků. Německá kancléřka si toho byla vědoma, odtud takové o volbě Tuska de facto nadsazené vyjadřování. Věnujme prosím pozornost tomu, že takové kategorické soudy jsme neuslyšeli z Bruselu a tím spíše ne z Varšavy. To jen poukazuje na to, že máme dále co do činění s porušováním práv národů a s něčím, co lze označit jako zabřednutí do nebezpečí a velmi škodlivou politiku pro nás, Evropany.
Není prodloužení mandátu pro Tuska – vzdor tomu všemu – porážkou polské diplomacie?
– Důsledky toho, co se stalo v Bruselu, je těžké hodnotit tak brzy. S naprostou jistotou polská diplomacie potřebuje rychlou přestavbu. Když odběhnu od volby šéfa Evropské Rady, jmenování velvyslancem Polska v Kyjevě Jana Piekła, absence předvídavosti, pokud jde o výsledky prezidentských voleb v USA, to vše působí v neprospěch polské diplomacie. Současně to svědčí o tom, že stálá přítomnost „rezortových dětí“ 1) v řadách polské diplomacie jako pozůstalost po Bronisławovi Geremkovi, je škodlivá. To vše se přičiňuje, že polská diplomacie, je dosud neúčinná a vyžaduje okamžitou přestavbu.
Proč kandidatura Jacka Sariusze-Wolského nezískala souhlas, snad že se objevila příliš pozdě…?
– Zčásti jistě ano. Čas od vyhlášení kandidatury Jacka Sariusze-Wolského do chvíle hlasování byl krátký, tyto aktivity asi byly opožděné. Vzdor všemu kandidatura Jacka Sariusze-Wolského se se brání sama. Nakonec je to politik v evropské aréně známý a ceněný, na fóru Evropského Parlamentu i v Evropské Komisi. To, co je důležité, a co paradoxně působilo v jeho neprospěch, to je fakt, že je to politik nezávislý, jenž je schopen vyjádřit vlastní názor, bránit své důvody, což mnohokrát ukazoval. Je to člověk s charakterem, který, hovorově vyjádřeno – se nedá vodit na vodítku, a což těm státům, které dnes hovoří a prosazují Evropu několika rychlostí, není po chuti. Proto tyto státy dávají přednost politika mělkého, bezbarvého, jenž bude krotký, a bude realizovat politiku těch největších hráčů. Důkazů toho, že Donald Tusk je politikem bez páteře, je velmi mnoho. Dostatečně bránit zájmy Polska nebyl schopen ještě jako polský premiér, a jako šéf Evropské Rady nestál na straně vlastní země, kdy jí hrozily pokuty v rámci nařízených kvót za nepřijetí imigrantů. Mimo to Tusk neudělal nic, když bylo na Polsko útočeno kvůli údajnému porušování demokracie, a co více, připojil se ke sboru kritiků Polska,. Nic také neudělal, aby pozdržel dělení Evropy na Evropu pár rychlostí, kde větší tyje z menších. Jacek Sariusz-Wolski, to na rozdíl od Donalda Tuska, je uplně jiná kvalita.
Po setkání ve Versailes máme Evropu dvou rychlostí. Jakým směrem směřuje taková politika?
– Stalo se skutečností, že Evropa se couvla o pár kroků zpět. Zatímco my, Poláci, jsme byli podvedeni. Za prvé, do Evropské Unie jsme byli uvedeni za nepříznivých, velmi špatných podmínek. V tzv. mezidobí nám byla vnucena zhoubná ekologická politika, dekarbonizace polské energetiky. Unie za vydatné podpory Občanské Platformy a Donalda Tuska vedla k likvidaci polských loděnic, k zadlužení polských rolníků. Lisabonská smlouva nám sebrala politickou sílu, totiž namlouváno nám, že hlas bude tak silný jako hlas Velké Británie, zatímco se ukazuje, že dnes je hlasem druhořadým. Dále říkám, že nás odstrkují do kouta, a přitom nám ukazují prstem, že jsme v tom horším košíku. Evropa, a pojmeme-li věc úžeji, evropské elity – a mezi nimi rovněž Donald Tusk – nevyvodili žádné poučení z Brexitu. Zatímco Britové ukázali, že jsou stavu bránit svůj národní zájem, který stavějí výše než ponuré vize nepředvídatelné Unie. Britové si přejí sami sobě určovat co chtějí a nedovolují sebou zametat, což má vliv u nich a hospodářství, které se u nich bude rozvíjet mnohem lépe než hospodářství členských zemí Unie.
Tuska podpořilo 27 států, a tedy všechny krom Polska. Nestaví to v potaz naše budoucí vztahy se zeměmi např. Visegrádu, které hlasovaly tak, jak si přáli Němci?
– Proč to neříci, státy např. Visegdrádské Skupiny hlasovaly realisticky, v souladu se svými národními zájmy. Po kuloárových jednáních vyvodily státy Visegrádu poučení, že kandidát Polska Jacek Sariusz-Wolski nebude mít podporu velkých států, a reagovaly realisticky. V určitém smyslu se to dá omluvit. Avšak současně to ukazuje, že my, jako Polsko, musíme vynaložit více energie na budování reálných spojenectví. Musíme se soustředit na představení polského hlediska, a tady musí být více bilaterálních setkání, budování užších hospodářských vztahů, vědeckých i kulturních vazeb, a to se nám v budoucnu vyplatí, a Slovensku, České Republice i Maďarsku také.
Co kdyby, dejme tomu, maďarská vláda se postavila proti volbě vlastního krajana, jenž by působil Maďarům škodu, nevyslovilo by se Polsko v takové situace na straně Maďarů?
– To je otázka solidarity států Střední a Východní Evropy. Tato solidarita musí vyznít a dominovat ve vzájemných vztazích. Soudím, že Polsko by se zachovalo solidárně. A totéž bych očekával od našich spojenců. Avšak na druhé straně – připomenu, že my jsme také nepodpořili Čechy a Maďary, když ti, nechtíce přijmout jim nařízené kvóty imigrantů, si stěžovali v této věci k Evropské-mu Soudu. Tak či jinak jsme na začátku této cesty. Jestliže si přejeme znovu vybudovat projekt Mezimoře 2), jestliže se chceme na scénu vrátit jako země velmocenská, je to teprve začátek. Před máni je dlouhá cesta, a toho, že se při realizaci našeho záměru setkáme s akceptací bruselských elit, bych se nenadál.
Děkuji za rozhovor. Mariusz Kamieniecki . NaszDziennik.pl
Vysvětlivky k překladu
- Rezortní děti (Rezortowe dzieci).Toto označení se rychle masově vžilo do polského jazyka po vydání stejnojmenné knihy koncem roku 2013, která se stala bestsellerem, a je používáno v řeči dodnes velmi frekventovaně. Označují se jím děti vychované v rodinách funkcionářů komunistické strany, komunistického Ministerstva Bezpečnosti a estébáků, dokonale po roce 1989 uvedené do významných funkcí v mediích, zahraniční službe, státní správě, průmyslu, školství atd., díky konexím a penězům a tam, kde se podařilo prosadit poiltiku „tlusté čáry“. Někteří, i když již vyšli z prostředí nekomunistických, zůstávají ideologicky i materiálně spojeny s bývalou mocí. Dnes představují nebezpečí velkou měrou hlavně ty, které jsou situovány v mediích majících znaščný vliv na veřejné mínění – jsou to především radiové a televizní stanice. Postupem doby se koncentrují rovněž v řadách politických stran a hnutí tzv. „totální opuzice. Knihu „Rezortowe Dzieci“ napsali na základě materiálu IPN – „Instytutu Pamięci Narodowej” novináři Dorota Kaniová, Jerzy Targalski a Maciej Marosz. Kniha obsahuje osm částí, a to:
- Politika „Mezimoře“: Je původně politická idea hlásaná Jozefem Piłsudským před první světovou válkou, předpokládající vytvoření federace zemí Střední a Východní Evropy, a do ní měl patřit prostor mezi Baltem, Jadranem a Černým Mořem, tj. Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Běklorusko, Ukrajina, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie a případně i Finsko. Hlavním posláním bylo čelit případným snahám o dominaci ze strany Německa i Ruska. Dnešní snahy vytvořit z EU socialistický stát ovládaný Německem, případně Německem a Francií, a hrozba Ruska tuto ideu „Mezimoře“ aktualizují. V dnešní době má představovat společenství států uvnitř EU, čelící v ní snaze o dominaci Německa a Francie, a svým způsobem je jejím předstupněm seskupení Visegrád. Promotorem aktualizace této ideje byl zejména prezident Lech Kaczynski. Z historického hlediska podobné pohledy na potřebu spolupráce malých národů, lze potkat u Františka Palackého (spis O Rakousku, z r. 1867, kde se staví za spolupráci národních států uvnitř Císařství), za první světové války u posledního Císaře Karla Habsburského (idea spolupráce národů rakousko-uherské kulturní hemisféry a osvobozeného nezávislost vydobyvšího Polska, anebo orientovaná na kulturní a hospodářskou spolupráci idea „Pentagonály“, která se zrodila krátce po r. 1989 a záhy zanikla (Itálie, Rakousko, Československo, Polsko, Maďarsko).
překlad: Freeeurope
Článek v originále na stránkách: http://www.naszdziennik.pl/swiat/177891,jednosc-ue-nie-moze-byc-narzucana-sila.html