Aby bylo jasno

Pár slov o tom, co se nyní děje v Polsku kolem veřejnoprávních médií

Polská státní (veřejnoprávní) televise TVP v době vlády dnešní oposice PiS (Právo a spravedlnost) nebyla sdělovacím prostředkem který by se vyznačoval vyvážeností a objektivitou. V době covidu z ní byli vyhozeni někteří pravicoví a konservativní publicisté, kteří nahlas zpochybňovali tehdejší vládní politiku v boji s pandemií. Byla to provládní televise, která většinu svého času věnovala propagandě a pomlouvání oposice (hlavně Tuska). Je pravdou, že většina informací se zakládala na faktech, ale způsob podání těchto fakt měl daleko k objektivní novinařině.
PiS však tvrdí, že v kontextu mediálního uspořádání, které v Polsku dosud platilo, právě tento způsob fungování TVP byl zárukou vyváženosti a pluralismu. Jde o to, že další, velká soukromá média jsou totiž ovládaná levicově-liberálním táborem, který je vůči PiS předpojatý (neobjektivní), zatímco pravicově-konservativní tábor (více než jedna třetina všech voličů) nemá vliv na žádné relevantní médium s celostátním dosahem. Pokud jde o televisní trh – je to v podstatě pravda, existuje sice Televise Trwam (církevní), ale její dosah na rozdíl od radia Maryja je zanedbatelný. Totéž lze říci o soukromé pravicové televisi Republika. To nejsou konkurenti dvou stanic TVN a Polsat, jež fandí spíše liberálům (u Polsatu je to složitější – ta stanice se občas pokouší lavírovat, snaží se o jakousi vyváženost). Takže PiS tvrdí, že s ohledem na dominantní liberální orientaci soukromých stanic pravicovost státní televise stanovila záruku pluralismu. Kostrbaté, ale mající jakousi základní logiku, vysvětlení to je, jakkoliv nemá oporu v představách o tom, jak by státní televise měla fungovat. Prostě celý mediální trh je pokřivený a státní televise to měla nějak vyrovnávat.
Tato pseudorovnováha nynějším nelegálním zásahem stávající státní moci byla narušena, což je pravda z hlediska PiS, ale není to pravda úplná. Dosavadní model veřejnoprávní televise (i rádia) fungoval totiž jako hlásná trouba strany PiS, což s veřejnoprávností moc společného nemělo.

Obě strany konfliktu by měly spolu zasednout k jednacímu stolu a hledat kompromis, který by vyřešil problémy komplexně. To by bylo optimální řešení. Zdá se, že je nyní nedosažitelné, protože nová vláda se rozhodla jednat protiústavně, což vede ke zpochybnění právního státu jako takového. Oposice (PiS) v reakci mluví o tom, že s bandity (v tom označení mají v podstatě pravdu) se nevyjednává, ale žene se je k trestněprávní odpovědnosti. Tusk a spol. – slovy Kaczyńského – jsou kriminálníci a mají sedět.

Lze říci, že během osmileté vlády PiS došlo k mnoha krokům, které byly na hraně zákonnosti – týká se to i veřejnoprávních médií, soudnictví a jiných oblastí. Nicméně PiS se snažilo dodržet alespoň zdání legálnosti, dodržet nějaké procedury, standardní postupy, které ne vždy obstojí, ale nedocházelo k očividnému pohrdání základními principy právního státu. Snažili se dodržet alespoň zdání legalismu.

Nynější jednání vlády Donalda Tuska šlo o krok dále – rozhodli se jednat brutálním způsobem, kdy ani nepředstírají snahu dodržovat legální postup. Jde svým způsobem o anarchisaci právního prostředí. Jistě, v tomto následují PiS, který během covidu postupoval podobně (což ale tehdejší oposici, dnešní vládní koalici nevadilo, ba – vyčítala PiS v tomto ohledu měkkost a nedůslednost, restrikce byly v Polsku o něco slabší, nežli třeba v ČR), ale znovu – PiS i tehdy dával svým opatřením jakousi podivnou, vadnou, ale přeci je právní formu, o které šlo diskutovat, právně jí napadat a nějak řešit.

To, co předvádí nová vláda tuto formu postrádá. To jsou prostě faktické kroky činěné na základě politické vůle bez ohledu na nějaké formálněprávní okolnosti. To je nová „kvalita” politické kultury, kterou se Polsko řadí k těm zemím světa, kde pojem právní stát je jen čirou abstrakcí.

Možná, že právní forma řešení konfliktu ještě není zcela uzavřena. Oposice podala na strůjce tohoto jednoznačně protiprávního stavu trestní oznámení (jde o podezření spáchání několika trestných činů). Takže to je jedna linka sporu. Podle toho, jak s tím oznámením státní zastupitelství naloží, bude zřejmé, jak na tom Polsko je.

Ještě je druhá – obchodně-právní linka. Nové vedení všech médií, kterých se konflikt týká, musí totiž provést u rejstříkového soudu zápis v obchodním rejstříku o provedených statutárních změnách. Podle práva by rejstříkový soud neměl takový zápis připustit, protože změny proběhly protiprávně. Nebyla dodržena ústava a byla porušena ustanovení příslušných mediálních zákonů. Tím by nedošlo k formálnímu potvrzení nové situace a tudíž by měl být obnoven předchozí stav.

Prozatím se v obchodním rejstříku změny neprojevily.

Má-li tato formálně-právní stránka v dnešním Polsku Donalda Tuska ještě nějaký význam, věc by nakonec mohla skončit jakýmsi patem a pak by mohlo dojít k onomu hledání kompromisu u kulatého stolu, aby v důsledku vzniklo nové – právní a legální řešení situace.

Jde totiž o to, že bez kompromisu sama Platforma a vládní liberálně-levicová koalice žádné řešení patrně neprosadí, protože ačkoliv má většinu v obou komorách parlamentu, legislativní proces podle práva završuje podpis presidenta, a ten je na straně PiSu, byť dával najevo, že hodlá s vládou nějakým způsobem vést dialog a dokonce i spolupracovat. Jenže k tomu je potřebný onen dialog.

Silové obsazování státních institucí bez ohledu na platné normy dialogem není.

Vladimír Petrilák