První kolo presidenstkých voleb vyhrál vládní kandidát

V neděli 18. května proběhlo v Polsku první kolo presidenstkých voleb. Prozatím známe jen výsledek průzkumu, který provedly dvě agentury, které se ptaly voličů jak hlasovali. Oficiální výsledky poznáme patrně v pondělí nebo v úterý až je představí Státní volební komise. Dle průzkumů exit poll vítězem prvního kola (pokud žádný z kandidátů nezíská nad 50 proc. hlasů, proběhne druhé kolo, ve kterém se střetnou první dva) se stal kandidát nejsilnější vládní strany Občanské platformy (PO) primátor Varšavy Rafał Trzaskowski (čti: Rafal Třaskovski).

Rafał Trzaskowski – 31,8 proc.

Karol Nawrocki – 28,3 proc.

Sławomir Mentzen – 15,2 proc.

Grzegorz Braun – 6,8 proc.

Szymon Hołownia – 4,9 proc.

Adrian Zandberg – 4,9 proc.

Magdalena Biejat – 4,2 proc.

Joanna Senyszyn – 1,1 proc.

Krzysztof Stanowski – 0,9 proc.

Marek Jakubiak – 0,6 proc.

Artur Bartoszewicz – 0,4 proc.

Maciej Maciak – 0,2 proc.

Marek Woch – 0,1 proc.

Volební účast by měla podle tohoto průzkumu činit kolem 67 %

Karol Nawrocki, kandidát oposiční strany Právo a spravedlnost (PiS) sice prohrál, ale postupuje do druhého kola, které proběhne za dva týdny, čili 1. června.

Pozoruhodný je výsledek dvou politiků, kteří obsadili třetí a čtvrté místo – ona totiž representují tzv. krajní pravici. S. Mentzen kandidoval za uskupení několika pravicových stran Konfederacja, europoslanec Grzegorz Braun byl donedávna také v tomto uskupení, ale nyní representuje svou politickou stranu – Konfederaci polské koruny. Jde tedy o monarchistu. Oba tito politici oslovili především mladé voliče. Dohromady získali kolem 20 procent hlasů a lze hovořit o jakési skutečné třetí síle, která se snaží vymezit vůči tzv. duopolu, čili PO a PiS, kteréžto de facto vládnou v zemi od začátku 21. století – jedno PO v koalici s menšími stranami, jindy PiS (zpravidla samostatně anebo také v koalici).

Debakl zaznamenali levicoví kandidáti: Szymon Hołownia (předseda dolní komory parlamentu, Třetí cesta), Adrian Zandberg (levicová strana Razem), Magdalena Biejat (Levice) a Joanna Senyszyn (Svaz demokratické levice). Kromě Zandberga tito politici podporují stávající vládu (PO a koalice), znamená to, že tato zaznamenala porážku. Oposiční pravicoví kandidáti získali v úhrnu přes 50 procent hlasů.

To jsou však jen teoretické výpočty – rozhodující bude výsledek druhého kola přímé volby hlavy státu. Očekává se, že dvoutýdenní kampaň bude brutální a ostrá, protože obě strany tvrdí, že v těchto volbách jde o vše. Zní to sice nadneseně, zvláště když si uvědomíme, že v Polsku není presidentský systém, tzn. že president nemá příliš silný mandát (jakkoliv je kapánek silnější, nežli např. v Česku) a jeho role je více méně representativní, nicméně ono „vše” se skrývá v banálním konstatování, že případné vítězství Trzaskowského dá stávající vládě pohodlné politické dožití volebního období – ovládne totiž všechny podstatné posty – obě komory parlamentu i presidentský úřad, což dá vládě garanci, že prosadí všechny zákony. Dosud tomu tak nebylo, protože vláda žila v neustálém strachu z presidenta Dudy, který vetoval zákony.

Naopak – případné vítězství oposičního kandidáta Nawrockého může přivodit nestabilitu stávající vlády a dokonce i předčasné volby.

Nawrocki je přitom politicky začátečník – dosud byl šéfem polského Ústavu paměti národa – čili instituce podobné českému Ústavu pro studium totalitních režimů. Byl sice zastupitelem v Gdaňsku, ale v celostátní politice nebyl aktivní. Ostatně není ani členem PiS, oficiálně je to občanský kandidát s podporou strany PiS. Formálně vzato je tedy nezávislý. V mládi byl fotbalistou a boxerem. Právě tato průprava má, jak se zdá, zásadní význam – Nawrocki totiž kupodivu dobře zvládá tvrdou kampaň a navzdory chybám jeho volebního štábu a navzdory skutečnosti, že byl politicky neznámou osobou, se nejen probojoval do druhého kola, ale je nyní částí komentátorů vnímán jako favorit. Průzkumy budou patrně opět favorisovat Trzaskowského, ale je víc ne ž jisté, že podstatná část voličů Mentzena a Brauna (konservativců), pokud půjde za dva týdny k volbám, podpoří právě Nawrockého a nikoliv levicově-liberálního Trzaskowského. Jde o zhruba 20 procent voličů, což je dosti velká síla na to, aby Nawrocki mohl vyhrát.

Jelikož kampaň bude ostrá, stát se může cokoliv. Trzaskowski i Nawroci v prvním kole získali kolem 30 procent – což je v obou případech zhruba tolik, kolik získávají ve volbách PO a PiS, čili jde o skalní a tvrdý voličský beton, který volí své kandidáty bez ohledu na to, co oni hlásají anebo se o nich píše. Čili tento elektorát nerozhodí žádná negativní kampaň ani žádné šokující odhalení. Bude se proto hrát o mobilisaci a o přesvědčení nerozhodnutých voličů a těch, kteří v prvním kole volili jiné kandidáty. Trzaskowski je nejen primátorem Varšavy, ale je také místopředsedou PO, což mu dává jednoznačnou stranickou nálepku. V tomto ohledu je Nawrocki, jakožto „občanský kandidát s podporou PiS” v trošku lepší situaci.

Trzaskowski je však zkušenějším politikem, byl europoslancem, ministrem, státním tajemníkem, poslancem v polském parlamentu a nyní je primátorem hlavního města. Avšak v debatách a na veřejných shromážděních působil dojmem psychicky slabého člověka, kterého rozhodí i nepatrné kiksy. Zatímco Nawrocki, jakožto bývalý boxer, budí dojem tvrdého chlapa, kterého nic nerozhodí.

V kampani vládní tábor nasadil státní instituce do volebního klání na straně svého kandidáta, toto jistě bude pokračovat i před kolem druhým, strana PiS byla navíc protiprávně okradena o státní subvenci z titulu voleb (k tomu stačilo prosté rozhodnutí ministra financí – právní stát je v Polsku v posledních takřka dvou letech za vlády koalice PO fikcí), na mediální scéně je situace obdobná – Trzaskowski má jednoznačnou podporu státní televise a rozhlasu a největších komerčních stanic.

Pravice bude tudíž oprávněně boj svého kandidáta presentovat jako souboj Davida s Goliášem, která válčí nejen se systémem, ale proti kterému se spikla i cizina (zde by bylo možné uvést velmi nepříznivý postoj k Nawrockému německých médií).

Levice zase bude tvrdit, že jde o střet moderního evropského politika s xenofobním representantem toho nejhoršího, co v Polsku ještě kdesi v bažinách mimo velká města přežívá, jakýmsi residuem zaostalosti a 19. století.

Jde tedy o klasický střet, v němž jeden kandidát je tím správným, pokrokovým, proevropským atd., zatímco druhý je skoro málem agentem Kremlu a určitě představitelem zpátečnických sil.

Realita je přitom někde úplně jinde.

Vladimír Petrilák