Pravice sice vyhrála, ale moc zřejmě předá levici
V Polsku skončily všeobecné volby spojené s referendem. Referenda se zúčastnilo kolem 40 % oprávněných voličů, takže nehledě na výsledky, nebude závazné a lze o něm hovořit pouze jako o dokonalém průzkumu veřejného mínění ohledně otázek, které v něm byly položeny.
Podstatnější byly volby do obou komor parlamentu. Do sejmu jsou volby proporční, zatímco do senátu byl použit většinový systém.
Prozatím jsou známy jen předběžné výsledky, tedy sečtené hlasy tak, jak je zveřejňuje Státní volební komise. Dosud spočítala hlasy pouze z cca 25 procent volebních okrsků, což je ještě málo na to, aby šlo dělat nějakou predikci.
Agentura Ipsos provedla tzv. exit poll a late poll, čili dotazování osob pouštějících volební místnosti. Na základě odpovědí agentura provedla výpočet, který se dle ujištění výzkumníků může lišit nanejvýš o dvě procenta od těch konečných.
Právě tyto tyto „nevýsledky” byly komentovány politiky během volební noci po uzavření volebních místností. Podle nich totiž dosud vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) sice volby (do sejmu) vyhrála, ale když se vezmou v potaz získané mandáty tak je zřejmé, že dosavadní oposice (říká si „demokratická oposice”) bude mít v dolní komoře většinu. Levicově-livberální protivníci PiSu, ke kterým patří Občanská Koalice (KO), Třetí cesta (Trzecia droga) a Levice může totiž mít v dolní komoře až 248 křesel, většinu tvoří 231. Vládní PiS (jde o koalici s názvem Sjednocená pravice) dle tohoto propočtu bude mít maximálně 200 mandátů.
Podle předvolebních deklarací lze tušit, že žádná ze stran „demokratické oposice” nebude v žádném případě chtít spolupracovat se stranou Jarosława Kaczyńského, což znamená, že jejich cílem bude vytvoření nové – levicově-liberální vlády. Případným spojencem PiS by mohla být volební koalice stran s názvem Konfederace, ale ta navzdory velkým očekáváním ve volbách utrpěla debakl. Ještě na jaře měla pravicově-národní koalice Konfederace šanci na zisk 16 % hlasů, ale tento potenciál promrhali a nyní jsou rádi, že vůbec překročili volební práh. Budou mít kolem 12 mandátů.
Donald Tusk (bývalý premiér, předseda KO) po oznámení „výsledků” prohlásil, že nastal konec zla a nastal konec vlády PiS. Šéf Levice, W. Czarzasty, triumfálně ohlašoval návrat levice k moci. Zdá se, že se těmto třem koalicím skutečně podařilo to, po čem toužily – porazit Kaczyńského.
Logickým budoucím předsedou vlády je tedy Donald Tusk, ale nebude to mít lehké. Tuto případnou vládu budou totiž tvořit sice tři politická uskupení, ale všechna jsou de facto velmi účelovými koalicemi mnoha stran a hnutí. Budoucí možná vládní koalice tak v sobě zahrnuje široké spektrum: od konservativních katolíků (jsou v KO, ale i v Třetí cestě), přes středové liberály (KO, Třetí cesta) až po extrémní duhové ultralevičáky a obdivovatele starých komunistických pořádků (ti jsou všude). Dostatečným pojivem, které by mělo zajistit trvání takového slepence by měla být nenávist (ano – nenávist, nikoliv rivalita) ke Kaczyńskému se vším, co representuje. Je to prostě něco jako hnutí „antibabiš” či „antifico”, takže v Polsku je to „antiPiS”.
Mateusz Morawiecki, dosavadní předseda pravicové (leč sociální) vlády po zveřejnění průzkumu Ipsos tvrdil, že jeho strana PiS se jako vítěz pokusí o sestavení vlády. Toto pověření by mu měl dát president Andrzej Duda, který byl rovněž pisovským kandidátem. K tomu však dojde až po publikování oficiálních výsledků, které vyhlásí Státní volební komise, což bude asi nejdříve v úterý.
PiS doufá v to, že oficiální výsledky budou pro ně lepší nežli ty, které jsme poznali v neděli v noci.
Již upřesněné výsledky tzv. late poll naznačují, že může dojít k malým posunům, což pak bude mít vliv na počet získaných mandátů.
Když se podíváme na to, co tyto „výsledky” znamenají, tak lze formulovat několik základních postřehů – strana PiS vyhrála další volby za sebou, její podpora oproti volbám před čtyřmi lety nicméně poklesla o zhruba 7 procent. Období, kdy přišlo několik pohrom (covid, ostrá fáze války na Ukrajině, energetická krise) ji nesemlelo, ale ani výrazně nepomohlo. Strana zaznamenala však ztráty, které znamenají, že pravděpodobně přijde o většinu v sejmu (dolní komoře parlamentu) a je takřka vyloučeno, že se Kaczyńskému podaří přesvědčit např. Konfederaci a Třetí cestu, aby společně vytvořili novou vládu. Pouze tyto dvě strany při troše fantazie mají teoreticky potenciál být spojenci PiS (u Třetí cesty jde o část strany, kterou tvoří Lidovci). Zatím tomu však vůbec nic nenasvědčuje. Spíše naopak – obě tyto síly verbálně vylučují povolební spojenectví s Kaczyńským.
Občanská Koalice (tvoří ji Občanská platforma, strana Nowoczesna, Polská iniciativa a Zelení) v letošních volbách zaznamenala lepší výsledek, než v těch předchozích, polepšila si zhruba o čtyři procenta, je sice opět druhá, ale stříbro slavila jako vítězství, které je dáno sejmovou aritmetikou, dle které dosavadní oposice může mít většinu. Poprvé po osmi letech.
Jde o situaci obdobnou té české po volbách, které sice vyhrálo ANO, ale většinu sestavil tzv. demokratický blok – čili dvě koaliční uskupení, v nichž se sjednotilo pět stran. V Polsku tato antipisovská koalice bude tvořena třemi koalicemi (KO, Třetí cesta a Levice), v nichž je celkem 10 všelijakých stran a hnutí.
To samo o sobě je poměrně pozoruhodným politickým jevem, o jehož stabilitě rozhoduje vlastně jen jedna jediná okolnost – síla Práva a spravedlnosti. Dokud PiS bude držet pohromadě (také jako koalice tří pravicových stran), bude to dostatečný strašák, která stmeluje dosavadní oposici. Pokud z vysoké politiky odejde 74 letý dosavadní dlouholetý a dosud jediný předseda strany – Jarosław Kaczyński – může dojít k zásadním tektonickým pohybům na pravé straně politické scény, což posílí případnou antipisovskou vládu.
Ale zpět k současným výsledkům voleb. Překvapením je poměrně dobrý výsledek (13,5 proc.) uskupení zvaného Třetí cesta – tuto volební koalici tvoří Polská lidová strana (ta ve volbách v r. 2019 získala 9,6 % hlasů)a hnutí televizního moderátora Szymona Hołowni. Název této politické organisace nenavazuje na ideologii třetí cesty, ale má vyjadřovat alternativu k jistému zabetonování polské politiky od roku 2005. Od té doby se totiž o moc přetahují v zásadě jen dvě strany – PiS a Občanská platforma, ostatní jen přihlížejí. Třetí cesta měla stanovit nabídku, kterak porazit tento zkostnatělý systém. To se sice nepovedlo (s podobným sloganem přišla i Konfederace – o ní za chvíli), ale lidovecko-třeťocestní nabídka natolik zaujala voliče, že se tato síla stane poměrně důležitým hráčem politické parlamentní arény. Její programové ukotvení je označováno jako liberálně-křesťansko-demokratické, čili má jít o politický střed.
Levice se vrací po osmi letech do sejmu, což samo o sobě je úspěchem. Povedlo se to díky velkému sjednocení 4 menších stran a straniček tvořených dalšími různými skupinami. Levice, která vládla v Polsku nejen před rokem 1989, ale i po něm, se takto opět stává s výsledkem 8-9 % relevantní silou, která sice není nějak veliká, ale pro stabilitu případné nové Tuskovy vlády bude nepostradatelná, což rapidně zvýší její význam. Programově se toto uskupení definuje spíše jako moderní levice městského typu, čili akcentuje především otázky civilisačně-kulturní, jako LGBT, potraty, drogy a podobně.
Velkým zklamáním pravicové a národovecké části Polska je slabý výsledek koalice Konfederace (celý název zní: Konfederace Svoboda a nezávislost) je tvořena minimálně čtyřmi organisacemi, ale asi jich bude víc), která sotva sotva překročila volební práh (kolem 6 procent). To je v podstatě debakl, protože uskupení mělo ambici se stát silným pravicově-národním hlasem v polské politice, a vypadá to, že opět zůstane na úrovni cirkusové rarity.
V Polsku je podobná vyhrocená polarita, jako jinde ve světě či v Evropě. Míra agresivity, brutality či vulgarity už dávno byla překročena – zde stojí za zmínku to, že voliči odměnili Třetí cestu, která se snažila z tohoto diskursu nějak vymanit a pokoušela se vést positivní kampaň aniž by se účastnila ostrých střetů mezi PiS a KO.
Podle verbálních prohlášení politiků KO nové Polsko bude Polskem odplaty, msty, vyrovnání se s následky osmileté vlády PiS, hodně se hovořilo o zatýkání, vyhazování, ostrakisování atd.,prostě přijde – podle těchto prohlášení – čas odplaty. Možná vzniknou i rezervace pro stoupence dosavadní moci (což se týká skoro celé poloviny Polska) – to je jistě nadsázka, ale kdybychom měli brát vážně slova „demokratické oposice”, tak toto by byl přirozený důsledek jejich rétoriky. PiS to je pro ně synonymum zla.
Platí to i naopak – podobnou hodnotovou orientaci slyšíme také z úst dosud vládních politiků na adresu KO. S tím rozdílem, že během osmi let vlády Kaczyńského nedošlo k žádnému brutálnímu zásahu proti oposici, země se těšila demokracii a svobodě.
Všechny tyto úvahy prověří až oficiální vyhlášení výsledků voleb – připomeňme, že se volila i horní komora senát. Zde se zatím neví, jak volby dopadly. Dále je nutné zmínit to, že presidentem i nadále bude Andrzej Duda, jehož případné veto sejm nebude s to přehlasovat, protože „demokraté” mají mít jen prostou většinu, zatímco potřebují tzv. kvalifikovanou většinu, čili 2/3 hlasů, a to podle dosavadních propočtů nemají. Dudovo volební období (druhé a poslední) skončí až v roce 2025, čili do té doby nová vláda bude muset počítat nejen se silnou oposicí, kdoví jak složeným senátem, ale hlavně s presidentem, který může výrazně zpomalovat či dokonce sabotovat počínání vlády, shledá-li to nutným.
Vladimír Petrilák