Noční směna

V Polsku si 4. června připomínají 25. výročí svržení vlády Jana Olszewského. Záminkou k okamžitému odvolání bylo tehdy splnění usnesení dolní komory parlamentu – sejmu, který požadoval, aby ministerstvo vnitra vypracovalo seznam agentů komunistických tajných služeb UB a SB zasedajících v parlamentu, ve vládě či presidentské kanceláři. 4. července 1992 se seznam osob registrovaných tajnou policií skutečně v parlamentu objevil. Tato událost vyvolala v řadách odpůrců dekomunisace a lustrace paniku. Tehdejší president Lech Wałęsa, který se na onom seznamu rovněž ocitl, zorganisoval ad hoc většinu nutnou ke svržení vlády. Premiérem se stal (na necelý měsíc) lidovec Pawlak, kterého podpořili tehdejší Unie svobody (Mazowiecki), Liberálně-demokratický kongres (tam patřil Donald Tusk, který se účastnil tajných jednání, jejichž účelem bylo svržení Olszewského vlády) a jiní politici.
Tato událost, tedy odvolání Olszewského a jmenování nové vlády Waldemara Pawlaka, zastavila v Polsku reformy a zabetonovala tzv. dohody kulatého stolu z roku 1989 – čili dohodu komunistů s částí oposice, spočívající v rozdělení moci mezi postkomunisty a část bývalé oposice jakož i zajištění komunistům beztrestnosti – Polsko přijalo řešení tzv. hrubé čáry, tedy žádné vyrovnání se s minulostí. To mělo být věcí jen historiků. Olszewského vláda se pokusila tuto tendenci zvrátit – nejen v oblasti lustrace či dekomunisace, ale i v oblasti hospodářské nebo např. v zahraniční politice (šlo o jednoznačně prozápadní orientaci v protikladu k návrhům Wałęsy, který usiloval o jakousi třetí cestu, které mělo patronovat zpovzdálí Rusko). Wałęsa, Tusk, Mazowiecki, Pawlak aj. se vymezili proti tomuto pokusu reálné transformace a postarali se o to, že Polsko se na dlouhá léta (prakticky do roku 2005) ponořilo do marasmu postkomunistického systému.
Události zde popsané výtečně ilustruje dokumentární film Jacka Kurského Noční směna, který byl dlouhá léta na indexu – veřejnoprávní televise, ani soukromé stanice film prostě nevysílaly.