Polák proti Polákovi anebo o co vlastně jde u voleb kandidáta na místo předsedy Evropského Parlamentu?   

cepol 7.3.2017 Vláda většinové strany Právo a Spravedlnost  odmítá kandidaturu Donalda Tuska z těch důvodů, že zneužíval své pozice předsedy Evropského  Parlamentu v polském vnitropolitickém boji.  V parlamentních a senátních volbách 25.10.2015 Tuskova strana Občanská Plaforma  prohrála 25.10.2015 a nesmířila se dodnes s porážkou.  Prohlásila se za totální opozici. Tak jak ve volební kampani tak dnes nepředstavuje žádný program v žádném rezortu,  žádnou alternativu k progra-mu vládní strany Právo a Spravelnost– jejím jediným veřejně hlásaným cílem je svržení současné vlády – ano, slova svržení  či odstranění, taková slova používají její představitelé veřejně, včetně dehonestačních projevů vůči čelným představitelům Práva a Spravedlnosti. V zemi probíhá fakticky informační válka – na jedné straně komerční televize a media (z televizí to jsou TVN a Polsat, z novin a internetových portálů zejména ty, která jsou v německých rukou, to jsou mj. tři čtvrtiny novin), šířící dezinformace o současné vládě, na druhé straně odhalení řady korupčních skandálů Občanské Platformy, které za dob své vlády „přikryla“..

A Donald Tusk se jako předseda Evropského Parlamentu, dokonce aktivně zasazoval o sankce proti Polsku ze strany Evropské Komise a Rady Evropy pod smyšlenými obviněními mj. z porušo-vání právního stavu v zemi, znevažoval v Bruselu současnou polskou vládu, nekomunikoval s ní, a naopak zval do Bruselu mj. i představitele mimoparlamentních protivládních skupin, jako např. předsedu hnutí „Klub na Obranu Demokracie“ Kijowského atp.  Přitom ať z vyjádření jak Evropského Parlamentu, tak ještě více Evropské Komise, vychází najevo, že tyto ve svých pohledech na Polsko přejímají naprosto nekriticky tvrzení Občanské Platformy a jejího spojence v totální opozici, „Nowoczesnou“. Dále Tusk také podporoval  snahu rozdělení imigrantů mezi  jednotlivé země EU  administrativním příkazem z Bruselu a pokuty  státům, které takový přípakz z neuposlechnou. Polsku by to vyneslo odhadem tři miliardy zlotých!  Definitivně Tusk přili benzín do ohně svým veřejným vystoupením proti vládě ve Wrocławi 16.12.2016, kam přicestoval původně za účelem slavnostního ukončení cyklu „Wrocław město evropské kultury”. Místo toho pronesl do komerčních televizí  projev, v němž podpořil poslance Občanské Platformy, kteří se svým spojencem v „totální opozici“, hnutím „Nowoczesna“ (česky „moderní“) obsadili Sejm (parlament) a snažili se znemožnit hlasování o státním rozpočtu a touto cestou vyvolat vládní krizi, ve které jde  o náznaky pokusu o puč. A u této události mimochodem vzpomeňme dodnes věrohodně nevysvetlený výpadek veřejnoprávní televize TVP na převážné většině polského území v čase, kdy měla promluvit k národu o vzniklé situaci premiérka Szydlová – šíření terestrické televize v Polsku zajišťuje zahraniční  firma.

Tedy: Toto zatahování Evropského Parlamentu a dalších evropských orgánů do výše popsaného vnitropolitického boje proti současné vládě v Polsku zakládá hlavní ze skutkových podstat chování D. Tuska, jaké zahrnula  dnešní polská vláda pod termín “porušení  zásad neutrality“ a jako přirozené logice plně odpovídající a vládou neskrývaný důvod, proč jeho kandidaturu nepodporuje.  A ze strany D. Tuska: Jak žádat o podporu vládu, proti které  vede politickou válku, byť je to proti vládě jeho vlastní země? Samozřejmě polskou vládu nepožádal, nejednal s ní. Ovšem předtím, než se zapojil do oné války Občanské Platformy proti vládě po jejím volebním vítězství, by bývala dnešní vláda proti jeho kandidatuře neměla námitek. Naopak!

Protože v tomto ovzduší si polská vláda nemůže dovolit porušit demokratické principy, vyjádřila  nesouhlas s kandidaturou D. Tuska, a navrhla místo něho jeho stranického kolegu z Občanské Platformy, Dr. Jacka Saryusza-Wolského. Pokud jde o profesní historii profesora Saryusz-Wolského: Tu započal v r. 1991 jako první zplnomocněnec polské vlády pro integraci s EU, a tuto funkci plnil i přes řadu změn vlád do roku 1996, v r. 2000 se stal komisařem Výboru pro Evropskou Integraci. V podstatě vyjednávačem za Polsko v procesu uvádění země do EU .V r. 2003 se stal tajemníkem Občanské Platformy pro zahraniční věci, od r. 2004 byl poslancem Evropského Parlamentu, a od roku 2007 do roku 2009 také jeho místopředsedou. V roce 2014 byl za poslance Evropského Parlamentu opětovně zvolen. Ovládá několik světových jazyků. jde o profesionálního zkušeného politika v oboru mezinárodních vztahů, čímž profesně Donalda Tuska znatelně převyšuje.

Občanská Platforma jej v odpověď na kandidaturu polské vlády na Předsedu Evropského Parlamentu okamžitě vyloučila 4. Března z této strany, a následujícího dne vystupuje Dr. Saryusz-Wolski z Evropské Lidové Strany v Evropském Parlamentu. Oficiálně Německo sice Tuska prozatím nenavrhuje, ovšem kancléřka Merkelová spustila v mediích sérii až do nebe Tuska vynášejících chvalebných ód, jejichž vyslechnutí  budí jenoznačný dojem, že Tusk je kandidátem Německa a nikoliv polským.  A samozřejmě vlna osočování strany Právo a Spravelnost německými medii, která otevřeně po měsíce podporují vnitropolitický boj proti součané polské vládě, jakoby se jednalo o německou záležitost. Styl připomíná to media někdejších komunistických zemí, útočících proti režimu tzv. „Pražského jara“ 1968.

A dochází k paradoxu: Jako kandidáti na totéž místo proti sobě stojí dva Poláci. Jeden jako kandidát polské vlády, a druhý prosazován jinými státy proti vůli jeho vlastní země,  zejména Německem, avšak také i Francií anebo skomírajícím zřejmě před volební porážkou stojícím holandským levicovým režimem. A představitel Německa v Evropském Parlamentu dokonce vyhrožovala vyloučením Dr. Saryusze-Wolského z frakce Evropské Lidové Strany, jímž byl jako europoslanec, zvolený v lodžském vojvodství 26 let! Jeho vystoupení z Evropské Lidové Strany lze považovat za dílčí následek tohoto  německého vyhrožování, jakkoliv hlavním příčinou je jeho vyloučení z Občanské Platformy. K situaci, kdy cizí stát prosazuje kandidáta proti vůli jeho země, dochází na půdě Evropského Parlamentu poprvé. V takové situaci by se pro D.Tuska měla jevit z hlediska zachování své tváře abdikace ze své kandidatury ve prospěch krajana, ovšem to lze sotva čekat. Naopak, Tuskovi věrné polské komerční televize TVN a Polsat vykřikují do éteru už 7. března, že polská vláda se navrhováním Dr.Saryusz-Wolského dopouští vlastizrady, o dehonestač-ních projevech některých politiků Občanské Platformy nemluvě. Jednohlasně s německými medii.

Levicovými medii uváděné odůvodnění nepodpory Tuska polskou vládou, totiž možné trestní stíhání Donalda Tuska v Polsku, vedoucí představitelé země však připouští jako eventualitu, nikoliv ještě jako důvod. Pokud by k trestnímu stíhání Tuska v Polsku přece jen došlo, pak určitou pravděpodobnost může zakládat hlavně velká aféra finanční pyramidy Amber Gold, v níž cca 20000 polských občanů bylo okradeno o více než 850 milionů zlotých.  V této věci je povolána parlamentní vyšetřovací komise, dnes mj. vyšetřující i orgány činné v trestním řízení – zde někteří činitelé z tohoro rezortu  jsou už důvodně podezřelými ze „zametání věci pod koberec“, padla dokonce první trestní oznámení. Nakolik však figuruje osoba Donalda Tuska samotného, je  otevřenou otázkou. Za předmět jeho případné trestní  odpovědnosti lze připustit nejspíše fakt nezabránění tresným činů, které se v případě Amber Gold  staly (a nebyl to jen Amber Gold). V aparátu Amber Goldu však byl zaměstnán jeho syn, a Tuska vyšetřování před touto komisí teprve čeká.  Jenže nepředjímejme výsledky šetření, které probíhá!

Vztah Tuska v otázce katastrofy prezidentského  letadla ve Smolensku 10.04.2010, který rocvněž  řada mainstreamových novin prezentuje za důvod odmítnutí jeho kandidatury polskou vládou, se promítá minimálně, ovšem podobně jako zu Amber Goldu lze připustit viny přinejmenším v oblasti nedbalostní. To je v Polsku věcí vleklého šetření, jehož přesné výsledky ve vztahu k osobám odpovědným za události s touto katastrofou spojeným nelze předem také předpovědět.  V tomto stadiu volby předsedy Evropského Parlamentu není Amber Gold ani Smolensk hrají  podružnou roli.

I když – jak se zdá – Dr. Saryusz Wolski neobdrží možná ve volbě předsedy Evropského Parlamentu většinu pro silný odpor socialistů, už jen celý průběh tohoto střetu, jakkoliv poškodí Polsko,  rozhodně tomu tak nebude  vinou polské vlády.  Poškodí ještě více samotnou EU: Prosazení D. Tuska přes odpor jeho země by znamenalo narušení evropského principu, tvořeným dohodou členských států, a samo použití občana téhož státu jako protikandidáta proti tímto státem navrhovaného kandidáta cizím státem by se stalo velmi špatným precedentem a alarmujícím signálem pro všechny členské země EU. Byl by to krok v přestavbě EU nedobrým směrem – k opovrhování  právem i vůlí členských zemí, tak lze odcitovat názor prof. Krasnodębského, polského sociologa, publicisty a poslance Evropského Parlamentu za Právo a Spravedlnost. Ano, takový krok by uvrhl  v pochyby otázku demokracie v Evropském Parlamentu –  potažmo celé EU! Socialistům v Eropském Parlamentu možná ani takováto kompromitace nnmusí vadit. Ovšem stejně tak pro případ nezvolení Dr. Saryusze–Wolského nelze vyloučit ani možnost jiného  – nepolského kandidáta. Protože rozhodnutí polské vlády postavit do voleb alternativního kandidáta přišlo velmi rychle, lze těžko předvídat, kdo by přišel v úvahu. Lze se jen teoreticky domnívat, že by se ucházel nějaký vrchloný levicový představitel země, kde jeho straně a jemu hrozí porážka v blížících se parlamentních volbách. Francie? Holandsko?

V polské veřejnosti by si pak tímto chováním Občanská Platforma vydobyla další bod k profanaci sebe samé – tím, že ze svých řad odstranila erudovaného zkušeného politika, jenž by v Europarlamentě reprezentoval jí samou a současně i svou zem.  A vlastně celou středo-východní Evopu. A  odradila by si tím další voliče. Na druhé straně – nečekaný vývoj  v tomto dramatu také není vyloučen,¨

Od české vlády by bylo rozumné podporovat polského kandidáta i v případě, že jím bude jiný reprezentant Polska než  Donald Tusk. Prosazovat Donalda Tuska proti vůli Polska, jenž je naším spojencem, a zejména také ve V4, může s sebou nést na česko-polské vztahy nedobrý vliv. To z geopolitického hlediska nelze dopustit, zvláště za existence spousty znaků tojho, že Tusk je fakticky kandidátem Německa a nikoliv Polska, a to s ohledem na neradostný výhled dalšího vývoje vedení německého státu vůbec: Prezidentem Německa je dnes příznivec Moskvy a kancléřem se může stát ultralevičák  Martin Schulz, jenž se svým vzdělanostním profilem i chováním i způsobem rozhodovní neliší od někdejších komunistických dělnických vůdců. K tomu nyní přichází Merkelová s „Evropou dvou rychlostí.“ Za tou se může v „pobrexitové“ EU skrývat i další eroze evropského spojenectví na bázi subsidiarity a postupné vytváření osy Berlín – Moskva, to už dnes nelze označit za fantazírování. Dokud v Polsku vládla Občanská Platforma, její vláda se chovala vůči Rusku i Německu servilně, avšak vítězství Práva a Spravedlnosti učinilo takovým postojům konec. A to je celý důvod, proč  se proti nynější polské vládě obvzláště z Berlína ozývá tak hlasitá protipolská kampaň.

Třeba zdůraznit, že není rovněž pravda,  že prý  je chybou snaha dosahovat společných postojů v rámci visegrádské čtyřky, která je automaticky vnímána jako uskupení, které nemá zájem o další integraci! To zavání nekritickým přejímáním tvrzení polských medií polské „totální opozice“ a celé fronty unijní levice, která si pod pojmem „integrace“ představuje vytvoření EU jako riigidně centralizovaně řízeného superstátu. A v případě nějaké „dvourychlostní“ Evropy pak rigidní centralistický superstát a země „druhé  rychlosti“  neméně podřízené centrální vládě v Bruselu, jíž by Tusk mohl sehrát roli jejich subordinovaného místodržícího – to lze očekávat zejména od Martina Schulze, stane-li  se německým kancléřem. A také od Donalda Tuska jako politika, kterého v r. 2014 do funkce předsedy Evropského Parlamentu prosadila právě Merkelová, a jenž jen exponentem zájmů Německa a nikoliv Polska. Tvrzení, že „směřování přinejmenším vlád Polska a Maďarska jako proevropské označit nelze…“ je další nehorázný nesmysl. Naopak, speciálně Polsko se staví velmi rozhodně proti Merkelové Evropě dvou rychlostí, tedy  za jedinou EU a jednoznačně: EU  musí být zachována a rozvíjena. Avšak domáhá se její  reformy: Domáhá se větší subjektivity členských států a konstituování EU na bázi subsidiarity – což se v českých mediích rovněž zamlčuje, přestože takové uspořádání EU by prospělo i České Republice. Názorné pochopení  může vyplynout z toho, co  lze slyšet a číst ve volných polských diskusích: „Jednu EU, avšak nikoliv IV. němecou Říši!“ Spojenectví zemí Visegrádu a vize jeho rozšíření na spojenectví „mezi třemi moři“ s ohledem na nebezpečí plynoucí z Ruska a současně s ohledem na vývoj německé politické scény získává stále větší smysl.  Neznamená to nerozvíjet spolupráci s Německem, naopak! Znamená to stát se Německu rovným partnerem. Proto  česká zahraniční politika  musí brát potřebu rozvoje V4 v úvahu – a nyní se vyvarovat rigidní podpory Tuska, a  nedopustit tak zbytečnému problému v rozvoji česko-polských vztahů i uvnitř V4. Tak by se např.  stalo v případě, kdyby procento hlasů pro Tuska převyšovalo počet hlasů pro Dr. Saryusze Wolského jen těsnou většinou – kde hlasování jediného státu by bylo mohlo situaci změnit. Kdyby se tak mělo stát zásluhou českého hlasu v neprospěch polského kandidáta, mohlo by to způsobit i újmu  na pověsti České Republiky také i v polské veřejnosti. Proto v případě volby nového předsedy Evropského Parlamentu třeba  představitelům ČR dostát v jejich hlasování nyní vysokým požadavkům na maximání rozvahu a zároveň flexibilitu.

Freeeurope

Po dopsání komentáře přichází zpráva, že  8. března přijíždí narychlo německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel.