Kaczyński opět vyhrál

V neděli proběhly v Polsku parlamentní volby – do dolní (sejmu) i horní komory (senátu). Sejm se volí proporčně, senát pak většinově.
Nejprve zaznamenejme výsledky.

Volební účast – byla rekordní, nejvyšší od voleb v roce 1991 a činila 61,6%.

Vítěz – rovněž rekordní –  dosud žádná strana nezískala tak velkou podporu (procentuálně i  reálně) – Právo a spravedlnost (PiS) získalo 43,59 % hlasů, tj. 8 051 000 hlasů.

PiS se podruhé podařilo to, co se dosud nikomu nepovedlo – v Polsku, které bylo zvyklé na koaliční vlády bude opět jednobarevná vláda.

Udržení si moci – to se již stalo, PiS v tomto ohledu není první, ale na rozdíl od předchozích případů dosud vládnoucí uskupení volební výsledek, oproti předchozímu, polepšilo.

Do dolní komory se dostalo až pět volebních uskupení – vlastně všechna z nich jsou buďto quasi nebo skutečnými koalicemi. Sjednocování se má tudíž smysl.

Vítězné PiS je de facto sjednocenou pravicí, to jest skupinou tří stran (Solidarna Polska, Sprawiedliwa Polska a PiS)

Druhá Občanská koalice se skládá také z několika politických subjektů (PO, Nowoczesna, Zelení)

Třetí Lewici tvoří postkomunistický SLD, homosexuální Wiosna (Jaro) a městsko-marxistická strana Razem (Společně)

další v pořadí Lidovci (PSL) šli do voleb spolu s hnutím Kukiz 15.

poslední v pořadí (nepočítaje jednoho poslance Německé menšiny) je uskupení pravicových subjektů Konfederace, v němž je několik národoveckých a liberálních uskupení. Mimochodem, tato skupina mající v novém sejmu 11 poslanců už jako první oznámilo, že v sejmu bude mít asi dva tzv. parlamentní kroužky (nemají dost mandátů na vytvoření poslaneckého klubu).

Dělení lze očekávat i na Lewici.

Neoddiskutovatelným hegemonem je PiS mající 235 mandátů.

Toto postavení ostatně vyplývá i z přiložené grafiky (zdroj: TVP Info), kde jsou modře označeny ty volební obvody, kde vítězná strana vyhrála. Kromě Varšavy, Lodže, Poznaně a dvou vojvodství (Gdaňsk a Štětín) vlastně všude.

Ještě do letošních eurovoleb politická mapa Polska vypadala takto:

Zhruba podobné rozložení  platilo de facto v 21. století v každém volebním klání, tzn. východ Polska patřil pravici, zatímco západ byl oblastí, kde vyhrávala Občanská platforma (dnes KO – Občanská koalice), více méně podobné rozložení sil se týkalo všech druhů voleb, ať šlo o volby lokální, presidentské či evropské. Nyní došlo k podstatné změně, tím více podivuhodné, že vládní strana namísto aby se opotřebovala,  získává podporu v nových a nových oblastech Polska, upevňuje si své postavení. Vždyť oproti předchozím volbám na PiS letos hlasovalo o 2 miliony voličů více!

Dosud platí, že se rozhoduje mezi dvěma největšími subjekty – PiSem a PO, v Polsku se mluvilo o bipolárním politickém systému (jakkoliv své zastoupení v sejmu mělo více stran),  ale nejsilnější oposiční strana vyšla z letošních voleb značně oslabená. Poměr mandátů PiS – KO je 235 ku 134. V předchozím volebním období byl sice podobný, ale PO se sjednotila (pohltila) s jinými stranami a její síla v sejmu byla reálně větší. Letos šla do voleb již takto posílená a dosáhla stejného výsledku, jako když před čtyřmi lety šla do voleb samostatně.
Je dost možné, že pomaloučku na posici hlavní oposiční síly bude aspirovat Lewica. Ta má sice jen 49 mandátů a také ji, jak již bylo zmíněno, hrozí rozdělení, ale pokud překoná tuto hrozbu a bude provádět kritiku vlády jiným, více konstruktivním způsobem nežli to provozovala PO, je dost možné, že se posílí a bude v očích protivládních sil důstojným zástupcem jejich zájmů.

Pis vyhrálo historicky a rekordně, ale nic z toho vlastně nemá

Před volbami měla polská pravice tichou naději, že se jí podaří dosáhnout ústavní většinu a bude moci zemi reformovat ještě razantněji.  A i když se volební potenciál strany rázně zvětšil, i když PiS dosáhlo výsledků, o jakých se nikomu ani nesnilo, je to v rámci proporčního systému stále málo a strana má vlastně stejnou sílu v sejmu, jako před čtyřmi lety (v průběhu volebního období do PiS přešlo několik přeběhlíků, ale na začátku v r. 2015 měla stejný počet mandátů, jako nyní).
Takže chtěli víc, dostali víc, ale nemají víc. Navíc prohráli senát, kde ztratili v něm většinu. Do senátu sice dostali největší počet politiků (48), ale KO a další subjekty mají v součtu většinu. To zpomalí proces schvalování zákonů, ale nezastaví.

Nicméně platí to, co platilo dosud – PiS bude vládnout samostatně, většinu má sice těsnou, ale při disciplině (a u PiS má) strana  bude moci pohodlně vládnout další čtyři roky.  Sejm se sice stane vášnivějším politickým kolbištěm – debaty budou určitě náruživější, ale oposice je nyní de facto slabší, protože je mnohem členitější.

Odstrašující příklad PO totiž jasně ukazuje, že její dosavadní program – antiPiS (čistá negace vlády a absence alternativní smysluplné nabídky)  je slabý a nestačí k tomu, aby bylo možné pomýšlet a odstavení PiS od moci.

Zajímavá bude role Konfederace – ta totiž  v rovině civilisační je mnohem pravicovější, nežli lidé Kaczyńského. Avšak je to proliberální uskupení a bude patrně silně kritisovat sociální vládní politiku.

V novém sejmu bude jistě veselá, mnohdy přímo bouřlivá atmosféra, ale strana PiS s tím má s tím již zkušenosti a své návrhy prostou většinou prosadí.  V tomto volebním období Polsko čeká volba nového ombudsmana či dalších členů Ústavního soudu, v příštím roce se budou konat presidentské volby – půjde o neklidné období plné emocí a presidentská vola bude tou nejbližší příležitostí, kdy oposice bude moci rázněji znepříjemnit život vládě.

Nikde není řečeno (i když tomu zatím nic nenasvědčuje), že oposice nemůže udělat totéž, co před šesti lety PiS – že totiž najde dobrého kandidáta, udělá mu skvělou kampaň a bude mít svého presidneta. Andrzej Duda, kterého před volbami prakticky nikdo neznal, nejen vyhrál a porazil tehdejšího presidenta Komorowského, ale stal se poměrně populárním a dobrým presidentem. Ztráta této posice by byla pro PiS bolestivá a více než nepříjemná.

Jistý potenciál má Małgorzata Kidawa-Błońska, politička PO, která dosáhla v letošních parlamentních volbách nejlepšího výsledku – přes 400 tisíc hlasů (Kaczynski kolem 200 tis.). Je sice nevyhraněná názorově, v ničem, kromě klutury, se sice nevyzná, ale to nemusí být vadou – je milá, nekonfliktní a zatím populární. Její hvězda náhle zasvítila, neboť krajně nepopulární (a ke smůle oposice i neúčinný) lídr G. Schetyna ji ustoupil místo jako potenciální kandidátky do funkce premiérky a stala se tak tváří volební kampaně KO. To ji přineslo dost velkou rozpoznatelnost a také i popularitu. PO má však ještě Donalda Tuska, o kterém se neví, zda se vrátí či nevrátí na polskou politickou scénu.

Ostatně – není vyloučeno, že v oposiční PO dojde k nějakým výraznějším tektonickým pohybům ještě před únorem příštího roku, kdy  má proběhnout sněm strany. Debakl strany je totiž poměrně velký a nespokojenost se stávajícím vedením (Schetynou) roste. Této straně ve volební kampani chyběla vůle k vítězství a z toho vyplývaly četné chyby, kterých se PO dopustila. To vlastně Schetyna svými rozhodnutími vytvořil levici a tím pádem i možného silného konkurenta.

vp