Komentář ke krajským volbám 2016
cepol 5.10.2016 Takže nejvíce na podobě politického života v krajích i na celostátní úrovni (byly volby i do části senátu) záleží anoistům. To je ta nejangažovanější část obyvatelstva. Pak jsou socialisté, komunisté, odeesáci a teprve za nimi zbytek. Kde jsou angažovaní tzv. sluníčkáři, tzv. pravdoláskaři či neziskovníci? Je jich přece plný internet a nejenom. kde se poděla jejich politická angažovanost? Anebo obraz, který vzniká v mediální sféře (nejen internet, média elektronická), je naprosto klamný? Máme tu snad duální svět? Svět médií, který nám předkládá jakýsi obraz, který je naprosto neadekvátní tomu, v čem skutečně žijeme. Agrofertníků je – pokud jde o pocit odpovědnosti za věci veřejné a reálné volební spolurozhodování – prostě nejvíce. Není jich zas až tak moc, jde o pouhých 21 procent z těch 34, kteří vůbec k volbám přišli. To je nutné také zmínit. Ale tak či onak převálcovali zbytek. Takže mandát ANO k provádění změn na krajské úrovni je dosti chabým mandátem a patrně ne ve všech krajích Agrofert bude s to tento mandát realisovat (a vlastně všude, kde vyhráli, se stejně musí s někým koalovat).
Nicméně ještě jednou chci poukázat na to, že stoupenci koblih jsou jednoduše nejpočetnější, ze všech těch, kteří se na politiku dívají jako na cosi, co se jich dotýká, zkrátka a dobře přišli k urnám v počtu největším. Pak svou odpovědnost prokázali voliči levicoví. Toť další podstatný jev.
Voliči ODS a zbytku pravice v těchto počtech hrají jen nepatrnou roli. Skoro 50 procent hlasů patří Agrofertu a levici. To o něčem vypovídá.
Můžeme to vidět takto – pro pravicové voliče a všechny ty stoupence aristokraticko-zelenavě-pirátských aktivistů se sluníčkem na štítu platí zhruba následující – žije se nám dobře, můžeme si tu povykovat, ale k volbám jít nemusíme, protože se v podstatě nic špatného neděje. Nestojí to za tu námahu. Není třeba nic měnit. Je to v pohodě.
Je otázkou, jaké složení má takřka 70 procentní masa, která tyto volby ignorovala. Ale je jisté, že pro ni věci nejsou až tak zlé, aby se musela obtěžovat nějakými volbami.
Trochu mi to připomíná dobu normalisace, kdy se lidem také žilo vcelku obstojně (jistě, neměli jsme příliš možnost vidět, že to naše obstojně je vlastně čímsi mrzkým, ale budiž, nikdo nehladověl, ti obratnější a morálně ohebnější si byli s to obstarat i větší benefity) a nikomu (až na nepatrné výjimky) se nechtělo riskovat a domáhat se nějaké změny. Samozřejmě, že tento příměr je v mnoha ohledech nepatřičný, protože dnes si můžeme povykovat, a tehdy se to smělo jen ve čtyřech stěnách a to ještě nedávalo jistotu, že za nějaké řeči nebudou potíže. Tohle zatím nehrozí. Ale jak jinak si vysvětlit skutečnost, že naprosté většině lidí se nechce vychylovat a ani obtěžovat, aby využila svého práva? Volebního práva. Buďto jsou přesvědčeni, že se jim žije dobře a není třeba cokoliv měnit anebo si myslí, že i kdyby nakrásně k volbám šli, tak se nic nezmění. Asi tam patří jedni i druzí. Takže z toho vychází dvě věci – na jedné straně konformismus v mnohém podobný tomu normalisačnímu a na straně druhé resignace, taktéž podobná té normalisační. To jsou povahové vlastnosti popisující zlomený či poražený národ. Tím jsme bezesporu mnohokráte v novodobých dějinách byli, ale že zrovna teď?
Asi je něco v této úvaze špatně.
Té hrstce (největší, ale jen hrstce, dobře: hrsti), která k volbám šla a dala hlas koblihám se zdá, že tudy cesta vede, ale stejně se znechutí, protože jejich řešení není absolutní, narazí na četná a klasická úskalí běžné a stále ještě demokratické politiky a nepřinese kýžený (vlastně ani pořádně nevíme jaký) obrat, změnu, o jejíž potřebě hovořil např. premiér Sobotka, když zdůvodňoval úspěch ANO v těchto volbách.
Změna se konat nebude.
Je zde mnou nepostřehnutých mnoho všelijakých aspektů, které v důsledku přispěly k takovému výsledku volebního klání. A ani ty, které jsem se snažil neumně popsat nemusí být správně definované.
Jde prostě o zajímavý jev – ten, který jsem formuloval v úvodu. Nejaktivnější části elektorátu jsou agrofertníci a levice. Zbytek to má více méně na háku. To je hlavní zpráva z letošních krajských voleb. Senátní se teprve vybarví.
Vladimír Petrilák
N.B.
A naprosté většině Brňánů je úplně jedno kde budou mít nádraží.