Francouzské volby – zamyšlení

24 kwietnia 2017

cepol 24.4.2017 Když se tak dívám na ty francouzské výsledky, tak opravdu nevím, kdo je pro nás ve střední Evropě lepší? Zda to je kandidát hlásající globalismus s podporou špiček stávající a dosud nezreformované EU anebo nacionalistka s podporou Kremlu. Zda si máme přát vítězství neslaného, nemastného „muže bez vlastností”, kterého si může každý, kdo má peníze pronajmout, anebo zda nám něco dobrého přinese sice výrazná, jednoznačná a názorově konsistentní politička, která však chce oslabit NATO.

Nezávidím Francouzům tuto volbu – Marcon tvoří cosi na způsob francouzského ANO, kam se vlezou všichni, kteří chtějí ke korytům, lhostejno jaké mají názor, Le Penová hlásá jakousi versi národního socialismu, která sice může být pro Francouze přitažlivá, ale pro českou kotlinu není nikterak atraktivní. Podle pařížských novin jsou oba kandidáti protisystémoví – oba přinášejí změnu. A to proto, že jeden i druhá se neopírají o podporu tradičních a zavedených stran. Myslím si, že jde o sémantický podfuk, Marcon je totiž sakramentsky systémový, je to produkt liberálně-levicového systému se vším všudy – pracoval pro nadnárodní banku, byl ministrem hospodářství v levicové vládě a jako takový lehkou rukou prošustroval miliony euro. V systému udělal kariéru a vedlo se mu vždy nadmíru dobře. Nikdy dosud nebyl do žádné veřejné funkce férově zvolen. Je to klasický technokrat, který v tom umí plavat, jak se říká, a který prozatím neohromil žádnou nosnou ideou, která by měla větší hodnotu, nežli propagandistické floskule.

Le Penová z hlediska Francouzů má zřejmě konkrétnější a přízemnější (rozuměj: pro obyčejné lidi srozumitelnější) program – nabízí svá řešení týkající se palčivých problémů – ona na rozdíl od Marcona – vnímá problémy bezpečnosti či nezaměstnanosti. Chce Francii, zjednodušeně řešeno, izolovat. Na jedné straně hlásá konservativní myšlenky (je proti manželstvím lidí jednoho pohlaví), ale sama se dvakrát rozvedla a je tudíž asi osobou velmi flexibilní. Čili pravicové či konservativní prvky jejího programu mohou být pouze marketingovým tahem, jehož cílem je získat podporu vymezené části politického spektra, nikoliv čímsi, co vyvěrá z jejího hlubokého přesvědčení. To silně zpochybňuje její názorovou integritu.
Francie je jedním z nejdůležitějších států Evropy a proto výsledek presidentského klání je i pro nás relevantní. Stojí za to si všimnout  ještě jedné věci. Jde o poměrně silnou podporu, kterou získali další kandidáti – ať skandály zkompromitovaný kandidát strany Republikáni Fillon či trockista a ultralevicový Melenchon. Tito dva totiž získali celkem kolem 40 procent hlasů, čili jde o obrovskou politickou sílu a nechybělo mnoho, a v druhém kole za dva týdny by o přízeň voličů soutěžili oni, nikoliv Marcon a Le Penová. Toto svědčí o tom, že francouzská politická scéna je křehká, ve stádiu rozkladu. Zaniká dosavadní režim, který neobstál tváří tvář novým výzvám, rodí se něco nového, ale to nové je poměrně divoké a nestabilní. Teprve to vzniká.
Bez ohledu na to kdo ve Francii za dva týdny vyhraje, čeká nás další prohlubování chaosu a nejistot.
Vladimír Petrilák