Richard Yaffee

11 kwietnia 2026

Richard Yaffee (1903 – 1986), trojitý špion

Velmi zajímavá postava z dějin světové žurnalistiky. Potomek židovských emigrantů z Litvy. Narodil se v USA. V poválečných letech jako korespondent CBS podnikl cestu do Střední a Východní Evropy a navštívil místa spojená s tragédií Židů během druhé světové války. Byl mimo jiné v Terezíně. Jako levicový sionista podporoval všemožně stát Izrael, v té doby byl umístěn na černém seznamu Hollywood, jako údajně nevinná oběť honu na čarodějnice rozpoutaného senátorem Mc Carthym. Horlivě hájil např. manžele Rosenbergovy, odsouzené k smrti za špionáž pro Sovětský svaz.

Tento novinář byl ke konci 50. let objektem zájmu československé rozvědky. Ta na něj vedla podsvazek v rámci objektového svazku nazvaného: Stálé delegace kapitalistických států u OSN.

Jevil se jako slibný spolupracovník, kterého bylo možné získat jako agenta na ideologické i finanční bázi. Ukázalo se však, že byl veden rumunskou zahraniční rozvědkou jako její agent. Tento československo-rumunský spor nakonec vyřešil dosti tajemný útěk jednoho z vyšších funkcionářů rumunské rozvědky, jakéhosi Gorobce, který podle rumunských přátel prozradil spolupráci Yaffeeho s Rumuny Američanům. Tím byl pro StB případ uzavřen, protože se obávala, že „Marty” (takové krycí jméno od StB Yaffee dostal) může sloužit FBI jako podstavený agent.
Pokud jde o Gorobce, nelze nikterak ověřit existenci takové osoby, ale ne všechny příběhy defektorů byly zveřejněny. V dokumentaci StB je napsáno, že dle rumunských přátel šlo o jednoho z náčelníků odboru rumunské civilní rozvědky.

Richard Yaffee byl československou rozvědkou charakterisován jako poměrně pokrokový novinář se sympatiemi k socialismu. Nicméně jako přímý svědek československých událostí po roce 48 kritisoval proces se Slánským , tvrdil, že Slánského osobně poznal, totéž řekl o Zápotockém, Simonovi a Clementisovi. Měl výhrady k československému modelu socialismu. To však československé rozvědce ve Washingtonu nepřekáželo v navázání užší spolupráce. Prvním řídícím důstojníkem Yaffeeho byl Vladimír Stuchl, krycí jméno „Sedláček”. Ten pracoval jako dopisovatel ČTK při OSN, ale ve skutečnosti jeho hlavním zaměstnavatelem byla I. správa Ministerstva vnitra, čili rozvědka. Novinářská práce byla jen přikrývkou pro skutečnou činnost.

Yaffeemu bylo nejprve přiděleno krycí jméno „Mesiáš”, které bylo později změněno na „Marty”.

Tento případ byl rozvědkou vedeno v letech 1957 – 1960. Měnili se i řídící důstojníci, kterými byli ještě „Bartoš” (Milouš Vejvoda) a „Jiskra” (Luboš Johanis).

Jeho spolupráce s rozvědkou spočívala ve zpracovávání a předávání politických zpráv, šlo o vědomou a placenou činnost. „Mesiáš” sice chtěl dostávat paušální měsíční příspěvek ve výši 200 dolarů, na to však rozvědka nepřistoupila a dávala mu odměny dle hodnoty zpráv. Yaffee měl také zájem na výhodné koupil automobilu spartak, ale to bylo pro StB v podstatě neproveditelné. Také alespoň dvakrát projevil zájem o cestu do Československa, což podporovali jeho řídící důstojníci – byla dokonce řeč o léčení jeho choroby v lázních v Karlových Varech. I toto centrála rozvědky striktně odmítla.

Residentura New York během spolupráce nabyla podezření, že podobným způsobem jako s StB se „Mesiáš” stýká i s rumunským diplomatem, u něhož předpokládala, že je to vlastně kolega – čili rozvědčík. K tomu se Yaffee přiznal, stejně i jako k tomu, že Rumuni mu dávají za informace 50 dolarů týdně. StB si z jiných zdrojů ověřila, že rodině „Mesiáše” se nežije nejlépe, že je v určité finanční tísni.

V srpnu 1958 byl Yaffee formálně zverbován rozvědčíkem „Bartošem”, proběhl ministrem vnitra schválený verbovačný pohovor, kdy „Mesiáš” přistoupil na podmínky tajné spolupráce s StB za finanční úhradu.

V říjnu 1958 přišla do pražské centrály formální prosba rumunské rozvědky, aby StB přerušila spolupráci s Yaffeem, neb je to jejich agent.

Československá rozvědku v podstatě tuto prosbu ignorovala a nadále vytěžovala amerického novináře, od něhož získávala politické zprávy z OSN i ze Stapedu ve Washingtonu – ty byly zpravidla sice hodnoceny jako průměrné až novinářsky všeobecné, ale i nadále mu byly za ně placeny jednorázové odměny ve výši 200 či 300 dolarů.

Vytěžování trvalo v poměrně velké intensitě po celý rok 1958 a 1959, avšak ke konci roku přišla z Bukurešti nepříjemná zpráva. Rumunská rozvědka oznámila, že s okamžitou platností přerušuje kontakt s Yaffeem v důsledku útěku a zrady náčelníka jednoho odborů rumunské rozvědky, jistého Gorobce. Ten, dle tohoto sdělení, zradil podrobnosti styku s Yaffeem americké kontrarozvědce (FBI). Podezření, že tento novinář byl Američany převerbován, se údajně potvrdilo např. tím, že Yaffee Rumunům vnucoval jednu informaci o NATO, o kterou ho vůbec nežádali.

V reakci na tyto nepříjemné zprávy se StB rozhodla ke konci roku 1959 zcela přerušit styk s „Martym”.

Zdá se, že máme do činění (přinejmenším v závěrečné fázi od srpna 58) s trojitým agentem – československým, rumunským a americkým. Vzhledem k minulosti Richarda Yaffeeho lze tušit (nikoliv však potvrdit), že od samého počátku své hry s Čechoslováky a Rumuny byl nějakým způsobem řízen FBI. V české dokumentaci je zmínka, že byl členem Komunistické strany USA, ale že z této strany vystoupil. Na základě některých dalších zmínek ve svazku lze vydedukovat, že Yaffee měl kontakty na některé tajné členy KS USA, kteří – jak dnes víme – byli díky operace VENONA částečně rozkryti americkými službami jakožto agentura sovětských výzvědných služeb. Skutečnost, že Yaffee figuroval na tzv. černém seznamu, potvrzuje, že byl pro FBI čitelný v tom smyslu, že o něm věděla a nějakým způsobem jej monitorovala. Je takřka nemožné, aby ještě před zradou Gorobce, americká kontrarozvědka nevěděla o stycích židovsko-amerického novináře s občany Rumunska a Československa (a patrně i Polska i Sovětského svazu). Bylo by to představitelné v některé z latinskoamerických zemí, ale ne ve Spojených státech, které v době studené války byly pro východoevropské rozvědky výjimečně obtížným operativním územím.

Vladimír Petrilák