Výročí Varšavského povstání
Šlo o snad největší akci protiněmeckého odboje během druhé světové války v Evropě. Polská podzemní Armia Krajowa (Zemská armáda) 1. srpna 1944 přesně v 17.00 zahájila útoky na německé jednotky ve městě.
Do dnešního dne trvají spory o smysluplnost tohoto činu. Povstalci počítali s pomocí Rudé armády, která tehdy byla za řekou Vislou (ve varšavské čtvrti Praga) a měla údajně pomoci s vypuzením Němců z města. Zemská armáda takto chtěla osvobodit město těsně před vkročením sovětů. Ti však jen přihlíželi, kterak Němci systematicky vybíjejí polské povstalce. Nezasáhla. Sověti do města vkročili dlouho po porážce povstání až v lednu následujícího roku. Rudá armáda pak v zimě obsadila prakticky neexistující město. To totiž Němci po porážce povstání de facto srovnali se zemí.
Protivníci revolty dnes argumentují tím, že akce byla neodpovědná, že byla výsledkem jakési politické naivity a neměla šanci na úspěch, jen přivodila nesmyslné zničení města a usnadnila Sovětům a jejich komunistickým přisluhovačům v Polsku ovládnutí Polska.
Naopak ti, kteří vidí v tomto počinu akt hrdinství a nezlomné vůle tvrdí, že bez povstání by nebylo dnešní svobody, protože Akce Bouře (takto se jmenovala velká operace, jejíž součástí bylo i Varšavské povstání) ukázala Polsku i světu, že polský odpor je silný, dobře organisovaný a bojeschopný – tyto hodnoty pak podporovaly podstatu odporu proti komunistické nadvládě a umožnily dalším generacím navázat na hodnoty, které prošly těžkou zkouškou, ale zůstaly ve vědomí národa živé.
Spory týkající se hodnocení Varšavského povstání jsou v polské debatě neustále živé. Dodejme, že komunistická propaganda negovala význam této události, protože jejím organisátorem byla Zemská armáda, přímo navázána na londýnskou emigrační vládu, a nikoliv promoskevská tzv.- Lidová armáda. Pro komunistickou propagandu AK byla reakční, kapitalistickou organisací, proto její akce byly zavrženíhodné. Možnost důstojně připomínat povstalce se otevřela až po roce 1989.
Nicméně je nutné zdůraznit, že k odpůrcům povstání patří i část pravicových historiků či publicistů – jde o stoupence pragmatického přístupu (často dávají jako vzor uvádějí naši zkušenost z druhé světové války), kteří historické události hodnotí dle jejich důsledků – a ty v případě varšavského povstání byly spíše negativní – zničené hlavní město, drtivá porážka nekomunistického odboje, vyhlazení zbytku elit atd.
Jako protiargument lze dnes použít nebývalý jev zájmu mladé generace o hodnoty, za které odbojáři v roce 1944 pokládali své životy. Polská mládež si ve své většině váží hrdinství svých vrstevníků z té doby. K poměrně častým jevům patří různé prvky povstalecké ikonografie v oblasti tzv. popkultury. Tyto se objevily ve veřejném prostoru teprve v posledních zhruba desíti letech. Povstalecký etos je tudíž přítomný v rockové hudbě, ve filmech, v komiksové tvorbě atd. I tyto prvky jistě přispěly ke změně politické orientace v Polsku, kde od roku 2015 vládne tzv. vlastenecká pravice.
Vladimír Petrilák