Sandoměř, polské město, v němž jsem po několik dnů nepotkal žádného Čecha – čili: Ach, toť jsem smutný

Zatímco všude jinde v Polsku: u moře, v Krakově či Vratislavi anebo ve Varšavě, prostě takřka kdekoliv, kde je něco zajímavého nebo ohyzdného, v posledních letech běžně slyšíme češtinu, podařilo se mi zajet do města, kde tento jev nebyl po několik dnů uchem mým vůbec zaznamenán.

Trochu mne to zmátlo, tím spíše, že v několika gastronomických podnicích bylo k mání české pivo (z čepu i lahví). A město je to věru malebné, mnohými památkami historickými okrášlené, prostě skvost. Můžete tam uvidět slavné sovětské tanky T-34, ty však až na okraji města, ve výlohách překrásné andělíčky a mnoho dalších pokladů.

No, mají tam románskou baziliku, gotickou katedrálu, několik barokních kostelů, goticko-renesanční radnici atd. atd. Několik musejních institucí, jakési katakomby, kolem města vinice, sprašové rokliny a kdoví co ještě. A taky vlastní pivo, ale to mi moc nechutnalo.

Nejpozoruhodnější je však to, že v tom nej nej nej museu – Domu Długosza, lze obdivovat dílo jakéhosi Němce, co se Cranach jmenoval (fotr) či olejomalbu z okruhu Rubensova atd. atd.

Jenže zlatým hřebem je kousílinek papíru (vlastně pergamenu) s českým textem (staročeským) začínajícím slovy „Ach, toť jsem smutný…” Tento rukopis s milostnou lyrikou vznikl patrně kolem roku 1420, byl objeven v roce 1907 v dominikánském kostele sv. Jakuba v Sandoměři. Badatelé tuto památku řadí do okruhu písní minnesangrů, v českém prostředí byla tato písemnost poprvé pospána v roce 1913 Čeňkem Zíbrtem jako Staročeské rýmováni, nalezené ve zdi kostela sv. Jakuba v Sandoměři, „Český lid”, t. 22, 1913, s. 235-237.

Toto nepříliš velké okresní město se zhruba 22 tisíci obyvatel je v Polsku proslulé tím, že se v něm odehrává úspěšný televisní krimi seriál, jehož hlavním hrdinou je kněz Matouš. Tato fiktivní postava tam má na rynku i vlastní museum. To je z polského hlediska asi nejnavštěvovanější objekt.

Jistou slávu město přinesl i jeden velký obraz, který byl ve 21. století dokonce několik let zakryt – údajně pohoršoval. Ale o něm někdy příště.

Leč zážitkem nejhlubším jest pro člověka kulturního onen popsaný kousek pergamenu se staročeským textem.

Takže Češi, Moravané a Slezané – honem do Sandoměře mrknout na jednu z nejstarších českých písemností!